13. 9. 2004
Ving Tsun kung fu

Dokonalost a krása bojového umění

Čína je považována za kolébku bojového umění. Čínské kung fu ovlivnilo vznik karate, kempa, vietnamského kung fu, thaiboxu a dalších stylů, v Číně pobýval M. Ueshiba před vytvořením aikida a jiní mistři. Právě v Číně jde počet bojových stylů do stovek a je jich víc, než ve zbytku světa dohromady. Čínské kung fu se stalo součástí národní kultury a někteří hrdí mistři jej ještě i ve druhé polovině 20. století odmítali ukazovat cizincům. Přesto se ani čínské bojové umění se neubránilo osudu ostatních stylů – komercionalizaci a transformaci ve sportovní styly, akrobatická nebo zdravotní cvičení aj. a s tím nutně spojeným úpadkem bojové stránky. Tomuto všeobecnému trendu dokázalo odolat jen velmi málo stylů; z nich je dnes nejrozšířenější Ving Tsun Kung Fu, označovaný někdy jako bojové umění 21. století.
Ving Tsun (Wing Tsun, Wing Chun apod.), jižní styl kung fu, byl podle legendy založen asi před 300 lety shaolinskou mniškou Ng Mui. Ta jednou pozorovala souboj jeřába s liškou a jeřábův způsob boje ji inspiroval k vytvoření stylu, s jehož pomocí dokázala porazit ostatní mnichy v klášteru bez ohledu na jejich sílu a technickou úroveň. Po dobytí shaolinského kláštera Mandžui uprchla a své znalosti předala dívce Yim Ving Tsun, po níž dosud bezejmenný styl pojmenoval její pozdější manžel, sám odborník na kung fu. Po více než dvě staletí byl Ving Tsun vyučován jako tajný rodinný styl a díky tomu se vyhnul osudu ostatních čínských stylů, jejichž učitelé buď neučili nejnebezpečnější techniky a styl tak ztrácel na účinnosti, nebo naopak ve snaze nalákat co nejvíce žáků přidávali do svých stylů kdejakou opticky efektní kombinaci, čímž je zkomplikovali k nepoužitelnosti. Ving Tsun, zaměřený na boj na život a na smrt, naštěstí zůstal tohoto úpadku ušetřen. Po generace jej mistři v tajnosti rozvíjeli a vylepšovali, a protože pochopili, že v boji platí na 110%, že méně je více, nezvětšovali počet pohybů, jak to bylo zvykem jinde, a raději se snažili o jasnější a důslednější pochopení konceptů. Ving Tsun tak dnes představuje pravděpodobně nejdokonalejší, nejúčinnější a nejměkčí bojové umění vůbec.

Legenda o původu Ving Tsun je samozřejmě neprokazatelná, avšak převaha jeho principů nad tradičním kung fu a z něj odvozenými styly je nade vší pochybnost. Vysoký postoj umožňuje rychlý pohyb těla a tím i úhyby z osy útoku, zkrácení vzdálenosti k soupeři a vstup do jeho postoje mu znemožňují volný pohyb paží a nohou, uzavřenost a důsledné krytí vlastní centrální linie mu téměř znemožňují zaútočit. Velmi rychlé švihové údery z relaxovaných končetin jdou po nejkratších drahách, tj. po přímkách, což ještě zkracuje čas potřebný pro jejich dopad, a navíc se velmi obtížně kryjí. Kopy se vedou nejvýše do pasu, takže není zapotřebí žádná mimořádná kloubní pohyblivost nebo gymnastická průprava, a všechny pohyby jsou naprosto přirozené, takže, i když to není jejich hlavním cílem, mají příznivé zdravotní účinky. K velké rychlosti boje přispívá také pojetí práce rukou a nohou. Ve VT neexistuje klasické členění pohybů na útok a obranu, blok a úder. Díky dobrému postavení rukou a nohou je každý pohyb zároveň obranou i útokem (klínový protiúder vyvádí soupeřův úder mimo tělo a ve stejném okamžiku zasahuje soupeře), obě ruce pracují současně a běžně i s kopem nebo otočkou. Soupeř je prakticky zasypán nepřetržitými útoky ze všech stran, jimž vůbec není schopen čelit, a celý boj tak trvá jen několik vteřin. Protiútoky směřují na vitální body na těle soupeře (oči, krk, rozkrok ad.), takže i slabý člověk dokáže neutralizovat mnohem většího protivníka.

Více na www.vingtsun.cz